Odvaha

12. ledna 2012 v 12:16 | J. |  básně
Zbylo tak slov strašně málo,
proto ticho mezi námi nastalo.
Odvahu to chce, protože bolí,
jako když ránu sypeš solí.

Věčnost, naděje a slast hříchu,
ztrácí se ve zvuku mého smíchu.
Start, let a tuhé společné přistání,
žene nás v před touha po poznání.

Šeptáš cosi, že obdivuješ krásu,
již nepodepsal ani běh času.
Oba dva hledáme tu odvahu,
vyslovit naší společnou přísahu.

Jen stopy v písku zůstaly po ní,
neslyšeli jsme, že na nás zvoní.
Poznali jsme jak chutná naděje,
jak u srdce něžně oba zahřeje.

Vzpomínáš, co říkal jsi každého rána?
"Asi Tě bolím, jako otevřená rána."
Jsou slova nová, krutá i zoufalá,
však mně chybí vyslovit je odvaha.


 

Tichý šepot, se dotýká těla..

12. ledna 2012 v 12:14 | J. |  básně
Tichý šepot, se dotýká těla, pojďme si vzít, co osud nám dal....
Že jsi mojí duší a dýchám jen pro Tebe, život mi tiše zašeptal...

Každý den se učím něco nového. Dnes nazpaměť Tvůj úsměv...
Jsi tepot mého plačícího srdce, jsi v mém těle kolující krev...

Ptáš se : Kdo, že jsem? Já jsem nikdo, a já chci být jen Tvá ...
Zatím jsem jen samotná, trochu smutná a hlavně citlivá...




Budu Tvá dokud budou hvězdy padat z nebe.

12. ledna 2012 v 12:13 | J. |  básně
Možná jsi postřehl první sérii mých výzev.
Budu Tvá dokud budou hvězdy padat z nebe.
Chci být Tvým důvodem pro Tvůj úsměv.
Je těžké žít bez naděje, bez iluzí, bez Tebe.
Jsi největším zdrojem mé myšlenky. ..
Jsi jediným majitelem mého srdce.
Jsi jako důvod té největší tajenky...
Jsi ten, díky komu život chutná sladce...
Jen s Tebou chci dohnat své sny...
Křičím nahlas, že jsi pro mě všechno...
Jen s Tebou chci trávit všechny dny...
Bez Tebe v životě je hrozné chladno...
 


„PŘED BOUŘKOU JE VŽDYCKY TICHO“

12. ledna 2012 v 12:11 |  básně
Vyvřelá naděje z mojí horké mysli,
ticho rdousí, vědomí i můj spánek.
Kapky deště tančící na Tobě užasly,
užasl i Tvé vlasy cuchající vánek.

Ticho rozlité do naděje a mého snu,
v srdci však samý trn z Tvých růží.
Dnešní noc neusnu, jen tiše hlesnu,
konečně v tichu poznáš co mě souží.

Před bouřkou je vždycky ticho.
Přichází potichu na křídlech anděla.
Těžce polknu, polykám nasucho,
hrom, blesk já to prostě věděla!

"PŘED BOUŘKOU JE VŽDYCKY TICHO"



Levo - tak príd

13. května 2011 v 8:51 | J. |  videa


Lukáš Krajnak - Viem, si Ťa nezaslúžim

13. května 2011 v 8:47 | J. |  videa


"Moje tvář se skrývá za úsměv tmy .."

13. května 2011 v 8:45 | J. |  básně
Temnota, která neexistuje.
Tam je nedostatek světla.
Bolest která se zvětšuje
a v mém srdci se rozrostla.
Zabalená v temnotě smutku,
přemýšlela jsem o štěstí .
Přála si přivolat smrtku
a skončit tím své bolesti.
Ve stínu ticha, hledám spásu,
ve hvězdách svítí povzbuzení .
Život mi nabídl už jen trochu času,
nechci cítit krev, změní se v kamení.
Můj život je zahalen v slzách
stejně jako přílivová vlna ...
Duše co potácí se v múzách,
krví pookraj je plna....

"moje tvář se skrývá za úsměv tmy .."



...někdy je tak těžké, zabít lásku ...

13. května 2011 v 8:34 | J. |  básně
Jsi můj sen, někdy i bolest.
Často mám dojem, že jsi můj stín.
Vzhledem k tomu,
že všude kudy chodím ,
kam se podívam ...
vidím, jenom Tebe ...
Svět jsou Tvé oči,
když zmizí v noci.
A zámek opodál,
je naše království štěstí,
jen nedovolit mrakům a dešti
zahalit ho temnotou!"
... Vím, jak může být studený,
když je všechno ze skla ..."
Chybí mi někdo,
koho jsem nikdy neměla....
Musím být silná
a po každém neúspěchu vstát a jít dál.
".. Jeden den
Zůstaň se mnou ..."
".. Jen nemilovaní, kteří milují,
budou rozumět .."
.. Něco, co nikdy nebude ..
"Miluji křičet Tvé jméno,
i když mě nikdy neuslyšíš..."
.. .. Miluji tvůj dotek
"...Možná osud mi dá novou šanci..."
".. Slova někde na hranici
mezi snem a realitou .."
".. Je to takový krátký příběh,
mohl bys napsat další díl .."
... Takže všechno přišlo k náhlému konci ...
Jsi moje inspirace,
moje inspirace, život,
všechno, co jsem ...
Tok vody určuje náš směr.
...já cítím, že láska selže ...
Hledám Tě v takových chvílích ...
ale nikdy nejsi poblíž...
...někdy je tak těžké, zabít lásku ...

Bříškem prstů....

17. února 2011 v 13:00 | J. |  básně
Tvůj úsměv svádí mě k něžnému hraní,
bříškem prstů obkreslím kontury Tvých rtů.
Jaké a ským, prý, že nemáš zdání?
Můžu Tě přirovnat třeba k dezertu!

Zatáhnu na noc žaluzii.

Vsadím se, Tvé pocity přemůžu!
Znám Tvou konečnou fantazii,
i svršky vysvlíct Ti pomůžu.

Tak stejně obkreslím konturu Tvého těla,

nechám se pohltit vášní nezkrotnou.
Jako bych se touhou celá chvěla,
připoutáš si mě zcela bezbrannou.

Toužím zapomenout...

17. února 2011 v 12:43 | J. |  básně
Toužím zapomenout,
jak chutnají
Tvé rty.

Toužím zapomenout,

na své pocity!
(Když v dlaních jsi mě svíral)

Toužím zapomenout,

na Tvé oči,
jakoby mě znaly
a celou četly!

Toužím zapomenout,

na Tvé doteky,
pod kterými taji,
jako loňskej sníh!

Toužím zapomenout,

na Tvé něžné polibky,
čáry a kouzla jsou v nich!

Toužím zapomenout,

na Tvé pohledy,
ty pohledy dokázaly,
že mě svedly!

Toužím zapomenout,

na Tvé úsměvy,
pamatuji si den,
kdy jsme se poznali.

Toužím zapomenout,

však víš.....na Tebe!
Proč mám pocit, že s Tebou
stoupám víc do nebe?!

Další články


Kam dál