Únor 2010

Byl jsi mým sluníček, však teď jsi černým mrakem!

27. února 2010 v 5:50 | J.
Byl jsi sluníčkem
co paprsky prohřálo mi den.
Tys byl můj nesplněně
splněný sen.
Tys byl má nouční touha.
Jenomže najednou, ale ouva!
Najednou jsi ten nejčernější mrak!
Snášíš se nad mojí hlavou,
jak dvanáctihlavý drak!
Slanými kapkami oči mi krápíš,
proč srdci dovolim, že mě tak trápíš?!
Přestat tě milovat,
to chci teď hned a moc!
Ať už konečně ve štastný smích,
promění se, každá má noc!!!

Jen nepatrná otázka, kam poděla se Tvá láska?

23. února 2010 v 5:31 | J. |  básně
Anotace:
Dokola se pořád ptám, dokola se vracím zpátky, pořád dokola si vybavuju naše hádky a nepřestávám se ptát, kam poděl se veškerý Tvůj cit ke mně? Že najednou lhostejně mě zraňuješ, (a bodáš dýkou přímo do srdce) jak nemám pochybovat, že mě miluješ?

Jen jedno bych Ti říci chtěla,
kéž při tom do očí hledět bych Ti směla!
Mám jen nepatrnou otázku,
kam zabednil jsi svou lásku?
Jak oheň spálil na mě Tvé vzpomínky!
A já Ti je chtěla posbírat, jak nějaké kamínky!
Jak když hvězdy na nebi už dávno nesvítí,
a v zahradě povadlo veškeré kvítí!
Tak já cítím veškeré Tvé city ke mně!
Kde jsou Tvé dlaně, co hladili mě jemně?
Kde jsou vzkazy, na které denně jsem se těšila?
Kde je duše, co v něháh se mnou hřešila?
Kde je ta šelmička, co věřit jsem ji mohla?
A ta Tvá touha, co po mě tolik prahla?
Kde je úsměv, co na duši mě pohladil?
Kde je hlas co výsměškem nikdy nezradil?
Kde je ke mně veškerý Tvůj cit?
Že miluješ mě, nebyl přece jen pocit?
Kde jsou oči, co dívali se na mě jak na krásku?
Odpovíš mi konečně na tu otázku?
Kde je najednou Tvá láska?
Ta života všech tajemná kráska!


Já chci zpátky jen svojí šelmičku,kde zůstala?

23. února 2010 v 5:30 | J. |  básně
Já chci jen z5 toho svýho Honzíka! Co mě nedokázal nikdy rozplakat, ale pokaždé mě rozesmál!
"Aj kdyby sis ty vlasy ostříhala tak budeš pořád stejně tak (krásně ) blbá :D:-*MTMR"
Co mi psal, že já jsem jediná kdo ho má opravdu rád (a nezapomeň, že jsem Tě milovala dřív, než viděla a pořád miluju)! Protože tak to fakt je! A víš co? Proklínám den, kdy jsem pro Tebe přestala být důležitá! Až Tě někdy bude fakt bolet duše opravdu tak, že budeš mít pocit, že Ti praskne z té úzkosti srdce, tak si vzpomeň, že tu jsem a napiš, protože já tu chci i v ty nejhorší Tvé chvilky pro Tebe být! Já vím, nejsem pro Tebe nic, než jen ta Tvá jistota a Ty to už víš taky, vid? Tak hodně štěstí a snad to co prožívám já, Ty nikdy nepoznáš! Pré jednou přijedeš! Já teď vím, že Tě už nikdy neuvidím a mám chuť zemřít v tu chvíli! Protože to je ta láska! A ten fakt, že jsem Tě nadobro ztratila příteli, bolí víc, jak kdybys řekl, že miluješ jinou! A já prosím boha, aby se slitoval a já už vůbec nic nemusela cítit! A nic necítila a byla mrtvá!


Jen lásku sliboval...

23. února 2010 v 5:29 | J. |  básně
Proč jen lásku mi sliboval,
když mě nemiloval, ale jen litoval?
Proč jsem uvěřila jen v tuhle pohádku?
Vždyť dávno nevěřím na lásku v pozlátku!
Proč jsem hloupá a naivní?
Přece nebyl, můj první!
O lítost mu fakt nestojim,
jak bolí to, slovy ani nepovim!
Ať jde si tedy svou cestou,
holt já nejsem jeho nevěstou!
Ať jde si o dům dál,
mě jednou přejde tenhle žal!
Já zapoměla jen život užívat
a na všechny kolem se jen usmívat!
Vždyť nevím, kdo by mě mohl pro ten úsměv začít i milovat!

Mě bolí opět...

23. února 2010 v 5:27 | J. |  básně
Mě bolí opět
a rozum říká bud v klidu je to jen sval,
co Bůh k životu Ti daroval!
Mám opět chuť vyrvat ho z těla,
láska není, to co bych chtěla!
Mě láska bolí než život víc,
já nechtěla jsem od života nic!
Jen lásku cítit a i poznat,
jen zázrak lásky tak ochutnat!
Asi jsem chtěla od života moc,
a proto poznala jsem jen černočernou noc!!

:'( zabila jsem lásku

23. února 2010 v 5:25 | J. |  videa

Chybíš mi! :(

23. února 2010 v 5:24 | J. |  videa

Úsměv tvůj...

16. února 2010 v 18:14 | J. |  básně
Sílu mi dává každý úsměv Tvůj,
cítím miláčku, že jsi jen můj.
Jsi má rozkvetlá louka plná kvítí,
a sluníčko, které hřeje mě a celý den mi svítí!
Jsi života mého pramen
a v mém srdci zapálený plamen.
Cítím k Tobě ten nejvřelejší cit
a že miluju Tě, není jen můj pocit!

Možná ,že žárlím...

16. února 2010 v 18:13 | J. |  básně
Možná ,že žárlím,
možná že právo taky na to mám!
Možná, že žárlím,
nezapomínej, že dávno nejsi sám!
Možná, že žárlím
a nechápu sama sebe!
Možná, že žárlím,
ale já miluju jen Tebe!
Možná, že žárlím,
a přitom Tě ztrácím!
Možná, že žárlím,
odcházím a často se vracím!
Možná, že žárlím
a Tebe to bolí!
Možná, že žárlím,
snad rány brzy se zhojí!
Možná, že žárlím,
ale Tys už několikrát mi lhal!
Možná, že žárlím,
ale mám důvod, né jednou jsi mě obelhal!
Možná, že žárlím,
ale není to snad důkaz, že Tě miluji?
Možná, že žárlím,
odpust, jestli Tě tím moc zraňuji!


Já jsem jen Tvoje...

14. února 2010 v 0:45 | J. |  básně
Ty jsi láska moje,
protože já jsem jen Tvoje!
Dotýkám se něžně tvých úst,
když tě líbám, dokážu nekonečně růst!
Taješ sladce na mém jazyku,
nemohu se dočkat Tvého dotyku!
Nemohu se nabažit Tvé něhy,
naplň už konečně mé břehy!
Toužím cítit dotek Tvých dlaní,
Tvojí kráse, má duše se klaní!
S Tebou něžná pohádka se mi zdá,
doprovázíš mě životem, jako má hvězda.
To pak vše se může sesypat,
v lepší konec ani nedoufat.
Mám totiž vedle sebe,
největší oporu lásko, a to Tebe...

Jsi jen jeden...

13. února 2010 v 22:03 | J. |  básně
Chci s Tebou lásko být celý den,
je to víc než, jen můj sen!
Když jsem s Tebou zastavila bych čas,
miluju, když slyším Tvůj něžný hlas!
Jsi jenom můj a já zase Tvá,
bojím se , že jen sen se mi to zdá.
S Tebou lapila mě láska do své sítě,
chci ti jen říct, že miluji Tě!
Jsi moje všechno a zároven nic,
jsi jen jeden a přesto jsi nad tisíc!

Jen tiše....

13. února 2010 v 22:03 | J. |  básně
Jen tiše stát,
nedýchat...
Těžce slova,
polykat...
ze rtů,
se mi
derou,
s mojí
myslí se
perou...
Tiše hladit
Tvůj stín
v záplavě
kopretin...
Tiše jen
vzpomínat,
zbytek světa,
už nevnímat...

Né jen jednou....

13. února 2010 v 22:02 | J. |  básně
Proč, když držíš mě v obětí?
Má touha do nebes vyletí!
Proč nejsi vedle mě už štastný?
Život s Tebou je tak slastný!
Proč mám si zvykat na stav Tebe nemít?
Byl jsi mé všechno i můj sladkej prevít!
Proč jestli mě miluješ, já nepoznám?
Krásně mi je, když blízko Tebe mám!
Proč neprocházíme se ve svitu hvězd?
Né jen jednou, jsem Ti je chtěla k nohám snést!
Proč sama bez Tvé lásky mám být?
Když já bez Tebe, neumím už ani žít!

Taková jaká jsem....

13. února 2010 v 21:50 | J. |  básně
Přála jsem si někoho,
jako Tebe mít!
Asi bych si už nepřála,
něco víc chtít!
Někoho, kdo by mi
dobře rozumněl!
A takovou, jaká jsem,
by opravdu rád měl!
Někoho, kdo by měl rád
i mé slabiny!
A odpustil mi,
všechny moje kraviny!
Takoví
si býval totiž,
ale ted mám s Tebou,
jenom potíž!
Klukoviny vymýšlíš,
na mě při tom nemyslíš!
Nedojde ti, že mě to raní,
že nejsem jenom loutka k hraní
Že mám taky duši svou,
a zabíjíš jí touhle hrou!

V hodinu svého soudu...

13. února 2010 v 21:49 | J. |  básně
V hodinu svého soudu sama tu sedím
a snad jen sama nad sebou brečím!
Byl jsi mé všechno, byl jsi můj život,
chtěla bych zakřičet,: "Stůj a nikam nechod'!"
Ale tak jdi si lásko, jdi si dál,
možná ses jen svých citů bál!
Možná mě miluješ a zraňovat mě nechceš,
třeba to taky všechno jen těžce neseš!
Srdce láme se mi o skálu,
a drtí se na tisíc krystlů!
Nemá sílu, dál jít životem,
a já tu stojím sama, jakoby za plotem!
Natahuju k Tobě svoje ruce,
Ty asi nevíš, že jsi moje slunce!
S Tebou slunečný mám celý den,
bez Tebe je to jen pouhý sen!
Sama jsem si o svém žalu rozhodla,
a sama sebe o Tebe tak okradla!

Na řasách Tvých...

8. února 2010 v 3:24 | J. |  básně
Na řasách Tvých,
má slza utkvěla,
proč tvrdíš,
že plakat bych už neměla?
Když zrovna ted má duše,
se žalem a steskem bojuje....
Mé srdce přece nemůže za to,
že Tě ještě pořád miluje!

Já se mám...

7. února 2010 v 23:59 | J. |  básně
Já se mám, že Tebe mám,
leč ve vzpomínkách na Tebe.
Já se mám, že Tebe znám,
Tvé jméno vyryla bych na nebe!

Já se mám, že déšt tenkrát smáčel mi vlasy,
a Ty soucitný pohled mi věnoval.
Já se mám, že zamilovala jsem se do Tebe snad, asi,
to Tys mi ten nejkrásnější čas daroval.

Já se mám, že pohled Tvůj do tepla mě obléká,
nechci Tě jen jednou, ale zas i znova.
Já se mám, že vášen i touha, pro Tebe mnou protéká,
tak nikdy, nezapomenu Tvá vyslovená slova!

Zapomenout....

7. února 2010 v 22:22 | J. |  básně
Zapomenout lásko,
vůbec lehký
není!

Stojím opodál
a snad né
jen v
zapomnění!

Zavřu oči a
vidím
jen Tebe.

Odešels
a s Tebou i mé
sny a jasné
nebe.

Stále cítím
jemný dotek Tvých
dlaní.

Vzpomínám na
naše něžné
milování?

Jen díky Tobě,
poznala jsem pocit,
že jsem krásná.

Vím, jaké to je
někomu svítit,
jako hvězda jasná.

A
ted už
jen
vítr
s mými
vlasy
jemně
pohrává si...

Ještě jednou....

7. února 2010 v 22:13 | J. |  básně
Ještě jednou chtěla bych zažít,
dotknout se rty Tvého těla.
Ještě jednou chtěla bych toužit,
po tom jak moc bych Tě chtěla!

Ještě jednou chci zvládnout pár zázraků,
a navždy splynout s náručí Tvou.
Ještě jednou napsat pro Tebe červánkem do mraků,
jak miluji Tě a krásná je láska nás dvou!

Ještě jednou chci slunce sebrat a tisknout ho v ruce,
nepopálit se o něj, jen svou dlan hřát.
Ještě jednou chci v mých dlaních rozpálit Tvé srdce,
snad víc si nemůžu už ani přát!