Jen nepatrná otázka, kam poděla se Tvá láska?

23. února 2010 v 5:31 | J. |  básně
Anotace:
Dokola se pořád ptám, dokola se vracím zpátky, pořád dokola si vybavuju naše hádky a nepřestávám se ptát, kam poděl se veškerý Tvůj cit ke mně? Že najednou lhostejně mě zraňuješ, (a bodáš dýkou přímo do srdce) jak nemám pochybovat, že mě miluješ?

Jen jedno bych Ti říci chtěla,
kéž při tom do očí hledět bych Ti směla!
Mám jen nepatrnou otázku,
kam zabednil jsi svou lásku?
Jak oheň spálil na mě Tvé vzpomínky!
A já Ti je chtěla posbírat, jak nějaké kamínky!
Jak když hvězdy na nebi už dávno nesvítí,
a v zahradě povadlo veškeré kvítí!
Tak já cítím veškeré Tvé city ke mně!
Kde jsou Tvé dlaně, co hladili mě jemně?
Kde jsou vzkazy, na které denně jsem se těšila?
Kde je duše, co v něháh se mnou hřešila?
Kde je ta šelmička, co věřit jsem ji mohla?
A ta Tvá touha, co po mě tolik prahla?
Kde je úsměv, co na duši mě pohladil?
Kde je hlas co výsměškem nikdy nezradil?
Kde je ke mně veškerý Tvůj cit?
Že miluješ mě, nebyl přece jen pocit?
Kde jsou oči, co dívali se na mě jak na krásku?
Odpovíš mi konečně na tu otázku?
Kde je najednou Tvá láska?
Ta života všech tajemná kráska!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prostorka Prostorka | Web | 24. února 2010 v 12:54 | Reagovat

Po hluboký vodě po černý hlubině,
utržení kvítí pryč ode mě plyne.
Že nebylo nikdy lásky mezi náma,
voda si to kvítí sama zutrhala.

Zutrhala z břehů lílie studený,
zanesla to na hrob mýmu potěšení.
Studená lílie z břehu utržená,
jak já vodu poznám když ona dno nemá.

Skoč si do tý vody,když tak těžko je ti,
ona ti už poví,co jsi chtěl věděti.
Skoč si do tý vody,jestli je ti libo,
ale za mnou nechoď potom jaktěživo.

Asi tímhle bych to vystihla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama