V hodinu svého soudu...

13. února 2010 v 21:49 | J. |  básně
V hodinu svého soudu sama tu sedím
a snad jen sama nad sebou brečím!
Byl jsi mé všechno, byl jsi můj život,
chtěla bych zakřičet,: "Stůj a nikam nechod'!"
Ale tak jdi si lásko, jdi si dál,
možná ses jen svých citů bál!
Možná mě miluješ a zraňovat mě nechceš,
třeba to taky všechno jen těžce neseš!
Srdce láme se mi o skálu,
a drtí se na tisíc krystlů!
Nemá sílu, dál jít životem,
a já tu stojím sama, jakoby za plotem!
Natahuju k Tobě svoje ruce,
Ty asi nevíš, že jsi moje slunce!
S Tebou slunečný mám celý den,
bez Tebe je to jen pouhý sen!
Sama jsem si o svém žalu rozhodla,
a sama sebe o Tebe tak okradla!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Barča Barča | Web | 13. února 2010 v 22:00 | Reagovat

Ahojky. Máš to tady mooc hezký. Mám poradnu, tak jestli máš nějaký problém určitě klikni na web a poradím ti.. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama