Červen 2010

Skrývám vzkazy psané spánkem.

27. června 2010 v 7:46 | J. |  básně
Stačí místo slov jen vzplanutí,
labutí perutí křídel mávnutí,
a polibek při západu slunce,
odraz měsíce ve studánce.

Skrývám vzkazy psané spánkem,

hladit vlasy nechám si vánkem.
Moje psaní snad včas Ti doletí,
doufám, že snad ještě tohle století!

"Chci Ti jen říci, že jsi má touha,

v deštivém životě šťastná duha.
Že já i mé srdce patříme jen Tobě!
Už nechci lásku nosit jen v sobě!

Píšu Ti, že Ti chci jen řící,

svou vlastní definici.
Píšu Ti, protože mě trápí láska,
vedle Tebe se cítím, jako kráska.

To jak se mě dotýkáš,

pohledem vyslíkáš,
mě dělá krásnou
a Tebou chtěnou!"

Co skrýváš ve Tvém posledním doteku?

27. června 2010 v 7:45 | J. |  básně
Jsme oba opět
na útěku,
co skrýváš v Tvém
posledním doteku,
když usínám
pod Tebou?
občas mě Tvá slova
zazebou!
Tisíckrát za sebou
musím vstát,
abych slyšela,
že máš mě rád!
Jsme dvě nádoby
bez dna,
realita probudila mě
ze sna.
Už vím, co je,
ve skutečnosti není
a bez Tebe láska
láskou není!
Vedle Tebe
štěstím se směju,
ale bez Tebe se
zimou chvěju!





Je to láska miláčku?

27. června 2010 v 7:44 | J. |  básně
Je to láska miláčku?
Když musím Tě pozorovat,
třeba i po očku?
Když na Tebe myslím?
Zapomenout, neboj se,
zkusím!

Žárlím na dotek

slunečních paprsků,
jenž dotýkají se Tě
při rozbřesku.
Žárlím na noční
hvězdný svit,
jenž Tvou touhu
dokáže rožhavit.

Žárlím na Tvé sny,

osud bez Tebe
je otřesný!
Žárlim na dotek
Tvé kůže,
že miluješ jinou,
kdo za to může?

Můžu si za to

sama,
že už nejsem
Tvá dáma!

Můj úsměv probouzí tmu.

27. června 2010 v 7:43 | J. |  básně
Můj úsměv probouzí tmu.
bez Tebe padám hluboko ke dnu!
Dny nám běží a utíkaj,
o Tobě pořád sny se zdaj.
Zastavit čas bohužel nemám v mé moci,
i když jsme sami, jsem s Tebou
ve dne i v noci!

SMS...

27. června 2010 v 7:42 | J. |  básně
"Rozdvoj se mi, jedna půlka u mne
a druhá u maminky, co ty na to?"
Ptáš se co já na to? No úžasné,
skrátka jsi moje zlato ;-)
"I když rači jeden originál,než takhle,
pusu puso, dobrou a ještě jednu."
Já Ti jich miláčku posílám,
prostě celou bednu ;-)
"Mám tě moc rád."
Pro mě také nejsi jen kamarád!
Já vím máme to moc těžké,
spolem každý den být, bylo by moc hezké!
Moc km nás od sebe dělí,
tak rychle jsme osaměli.
Chtěla bych po Tvém boku žít,
životem kráčet a s Tebou ho i snít!
Musíme vydržet, nic jiného nám nezbývá!
Nesmíme připustit, že láska nám ubývá!





Jemný dotek bílé holubice...

27. června 2010 v 7:41 | J. |  básně
Chybí mi Tvé
něžné ruce,
jemný dotek
bílé holubice,
i tajuplné večernice.

Chybí mi
Tvůj hlas,
co zní v uších
každý večer
znova a zas.

Chybí mi
Tvé tělo,
s Tebou krásně
se mi snělo.

Chybí mi
Tvé oči
a ten pocit,
že svět se
se mnou točí.

Chybí mi
Tvá láska a touha,
Tvá přítomnost
pouhá!

Pořád jednou za čas
uroním slzu,
připomínajíc si
Tvého obrazu.

Chybíš mi,
chybí mi Tvůj úsměv,
jenž zní mým uším,
jak andělský zpěv!

Po křídlech andělské lásky...

27. června 2010 v 7:40 | J. |  básně
Po křídlech andělské lásky,
posílám Ti něžné hlásky,
miluju Tě zlato moje,
já chci být,jenom Tvoje!
Miluju Tě lásko nadevše,
snad dojde Ti tahle depeše.
Miluji Tě z celého srdce,
Tvá láska chutná mi sladce.
Miluju Tě proto jaký jsi,
nezáleží na Tvé profesi!





Kdo nás potrestal?

10. června 2010 v 4:19 | J. |  básně
Čase buď schovívaví
a zastav tu ukrutnou bolest.
Živote prosím ty lítostiví
a dej sílu osud lépe snést.
Proč žijem,
když poznat máme jen žal!
Kdo nás tím dějem
našich životů potrestal?
Proč cítíme lásku
a ta se pak vytratí?
Nač náhle propadáme stesku,
a naše srdce závratí?

Kompas času...

10. června 2010 v 4:18 | J. |  básně
Kompas času,
vede mě
i Tvou krásu.
Jeden čas,
ve dvouch
stopách,
zamrzl zas,
v mojich slzách
nevidno je lásku.
Snad v mysli,
nemáš jinou krásku!

Kompas času,
zapomínám na
šepot Tvého hlasu.
Na dotek Tvé
dlaně,
co vtírá se falešně
a důkladně!

(Zapomenout s
kompasem času,
na Tvou krásu,
se nedaří,¨
zabouchnout jí
tak ve dveří.)

Kompas času,
nechat odejít,
zvednout
Tvou řasu
a přestat snít!
A jít dál,
bez Tebe...Tebe bez
Už se to dál,
nedá snést!

Vešel jsi bez klepání...

10. června 2010 v 4:17 | J.
Vešel jsi
mi do života,
bez klepání,
jen tak z
nenadání,
vešels' a
bez varování.
Zmatek na duši
a srdci
způsobil,
jedno je,
že ses mi
vůbec nelíbil.
Já Tě už milovala
a to tím,
jakýms' byl!
Povzbudivá slova
vykouzlil jsi
pokaždé
a přesvěčil
víru, že
s osudem
poprat se
dokáže!
Dokázal jsi
dát sílu bojovat
se životem,
a uvěřit, tomu,
že spolu
nikam nespadnem!
Že o místo
a lásku
bojovat se musí,
hlavně, když
srdce šeptá a
ustavičně prosí!
Dokázal jsi co
nedokázal nikdo
před Tebou!
Vyhrál jsi
nad láskou
i nade mnou!



Jen přítel dokáže...

10. června 2010 v 4:17 | J. |  básně
Do očí se Ti dívám, o lásce ódy zpívám.
Nespím, nejím ani nevnímám,
ceý den jen na Tebe vzpomínám!
Na Tvou náruč a Tvé doteky,
patřím do ní snad už navěky!
Šeptáš mi tiše něžná slova,
uvěřím jim zase a znova!
Jen přítel dobře ví,
a snad i správně napoví!
Jen přítel dokáže, abych se smála
a života víc se už nebála!
Jen pravý přítel to dokáže,
že mé srdce cit svůj ukáže!
Příteli já mám Tě víc než jen ráda,
alespoň tedy víc než pouhého kamaráda.

Sladce se vyslovuješ lásko.

10. června 2010 v 4:16 | J. |  básně
Jsi krásná a jemná na dotek,
jsi jak vábivý tanec rusalek.
Máš krásné jméno krásko,
sladce se vyslovuješ lásko.
Nejsi jen slovo a myšlenka pouhá,
jsi ta nejsladší lidská touha!
Vládneš i pošetilím lidským snům,
patříš k nejvzácnějším klenotům.
Jsi jak ptačího pírka let,
Tobě zaslouženě patří celý svět!
A neodpustím si tuhle poslední větu.
Nádherně vládneš našemu světu!