Únor 2011

Bříškem prstů....

17. února 2011 v 13:00 | J. |  básně
Tvůj úsměv svádí mě k něžnému hraní,
bříškem prstů obkreslím kontury Tvých rtů.
Jaké a ským, prý, že nemáš zdání?
Můžu Tě přirovnat třeba k dezertu!

Zatáhnu na noc žaluzii.

Vsadím se, Tvé pocity přemůžu!
Znám Tvou konečnou fantazii,
i svršky vysvlíct Ti pomůžu.

Tak stejně obkreslím konturu Tvého těla,

nechám se pohltit vášní nezkrotnou.
Jako bych se touhou celá chvěla,
připoutáš si mě zcela bezbrannou.

Toužím zapomenout...

17. února 2011 v 12:43 | J. |  básně
Toužím zapomenout,
jak chutnají
Tvé rty.

Toužím zapomenout,

na své pocity!
(Když v dlaních jsi mě svíral)

Toužím zapomenout,

na Tvé oči,
jakoby mě znaly
a celou četly!

Toužím zapomenout,

na Tvé doteky,
pod kterými taji,
jako loňskej sníh!

Toužím zapomenout,

na Tvé něžné polibky,
čáry a kouzla jsou v nich!

Toužím zapomenout,

na Tvé pohledy,
ty pohledy dokázaly,
že mě svedly!

Toužím zapomenout,

na Tvé úsměvy,
pamatuji si den,
kdy jsme se poznali.

Toužím zapomenout,

však víš.....na Tebe!
Proč mám pocit, že s Tebou
stoupám víc do nebe?!

Naděje změní se v prach....

17. února 2011 v 12:41 | J. |  básně
Chraň lásku svou,
prozraď naději Tvou!

Naše touha v naději vzdychá,

slova smutku hořce polyká!

Překonává ve mně strach,

že naděje změní se v prach!

První víkend měli jsme to složité!

Naděje vzpomíná na chvíle prožité.

Když se naděje usmívá,

bolest ani nevnímá!

Když se naděje trápí,

oči k zemi sklání!

Naděje s Tebou počítá,

rozum ten Tě odmítá!

Naděje hlasitě vzlyká,

nutí nás být sticha!

Touha v naději.

17. února 2011 v 12:39 | J. |  básně
Naděje kráčí do mých snů,
ukrývá se v našem příběhu.

Jestli máš mě opravdu rád,

naděje může všechno si přát!

Chceš být můj, chceš mě hřát.

Zdroj naší naděje mohl by fungovat.

Oblázek naděje skrytý ve mně.

Vzduchem vznaší se naše vůně.

Toužím zůstat v naději,

milovat se potaji....

Tvé první milování,

naše první setkání...

Touha naději se vzdává,

láska dokáže být krásná.

Naděje touží na minulost zapomenout,

kupředu s Tebou víc posunout!

Nevyslovený sen!

17. února 2011 v 12:38 | J. |  básně
Nevyslovený sen,
promeškaný den.
Mám pocit, že jsi vše,
co mi v životě chybí!
Pořád doufám, že se mi
mé přání splní!
Já vím, že jsem ta co
často chybuje,
ale moje srrdce Tě
pořád miluje!
Tvoje úsměvy mi
moc chybí,
Tvoje rozpačitost
se mi moc líbí.
Vedle Tebe bych
štěstí měla,
konečně bych Tvou
lásku znala!

Jsi víc než jen můj sen!

17. února 2011 v 12:34 | J. |  básně
V mrákotách, jako ve snu,
potácím se dnem.
Mám dojem, jako bys byl
jenom mým snem!
Jsi mé nevyslovené
přání!
Ke mně patříš, hloubím si
své zdání!
Jsi něha, slast i
touha!
Jsi má fyzická
vzpruha!
Jsi můj růžový
sen.
Jsi krásně sluneční
den!
Jsi všechno co si jen
můžu přát!
Umíš neskutečně krásně
srdce hřát!

Jsi víc než jen můj sen,

jsi mého života plamen!

Tak co se se sny mohlo stát?

17. února 2011 v 12:32 | J. |  básně
Kde je sen co měl se mi zdát?
Bez toho snu nemám chuť se smát!

Bez toho snu odmítám spánek!
Sny přináší mi noční vánek.

Na Tvé doteky vzpomínám,
prázdné hodiny už ani nevnímám!

Bez Tebe spánek mi nechutná!
Naše láska byla i úchvatná!

Tak co se se sny mohlo stát?
Jako bys mě neměl už ani rád!

(Tak co se se sny mohlo stát?)

Poprvé slyším Tvůj vzdech.

17. února 2011 v 12:31 | J. |  básně
Poprvé slyším Tvůj vzdech.
Poprvé tají se mi dech!

Poprvé kráčím bez Tebe.

Poprvé prosím samo nebe!

Poprvé se prosím lásky!

Poprvé toužím, hladit Ti vlásky!

Poprvé se bojím osudu.

Poprvé s Tebou nebudu!

Poprvé se bojím snít!

Poprvé se bojím žít!

Poprvé mi srdce puká!

Poprvé vypršela mi záruka!

Poprvé naučil jsi mě milovat!

17. února 2011 v 12:30 | J. |  básně
Poprvé slyším Tvůj hlas,
šeptat: "mám tě rád!"
Poprvé toužím o Tvé pohlazení!

Poprvé mě učíš
Tebe znát!
Poprvé mi chybí Tvoje políbení!

Poprvé cítím lásku Tvojí!
Poprvé jsme city ovlivněni.

Poprvé mé srdce o to Tvé se bojí!
Poprvé jsme časem ošizeni!

Poprvé naučil jsi mě milovat!

(Labanda)

Navždy:
Navždy budu cítit Tvou vůni
Navždy budu slyšet Tvá slova jen
Navždy Tvé oči utopené v tůni
Navždy Tvůj úsměv slunečným dnem

Navždy vodit se ruku v ruce
Navždy prosím při mě stůj
Navždy darovat své srdce
Navždy zůstaň přítel můj

(agrrr)

Následuje mě tvůj stín.

17. února 2011 v 12:29 | J. |  básně
Následuje mě Tvůj stín,
léčíš každý můj splín.
Krásnou duši máš,
jak mě léčit dávno znáš!
Jsi mým krásným snem,
chybíš mi vic každým dnem!
Bez Tebe se snad utrápim,
jak stýská se mi slovy snad ani nepovim!
Plamen svíčky mi Tě připomíná.
Naše láska je tak jiná!
Vryl ses mi do srdce,
tak rychle a hladce,
že bez Tebe neumím žít.
Bez Tebe nemá smysl životem jít!