básně

Odvaha

12. ledna 2012 v 12:16 | J.
Zbylo tak slov strašně málo,
proto ticho mezi námi nastalo.
Odvahu to chce, protože bolí,
jako když ránu sypeš solí.

Věčnost, naděje a slast hříchu,
ztrácí se ve zvuku mého smíchu.
Start, let a tuhé společné přistání,
žene nás v před touha po poznání.

Šeptáš cosi, že obdivuješ krásu,
již nepodepsal ani běh času.
Oba dva hledáme tu odvahu,
vyslovit naší společnou přísahu.

Jen stopy v písku zůstaly po ní,
neslyšeli jsme, že na nás zvoní.
Poznali jsme jak chutná naděje,
jak u srdce něžně oba zahřeje.

Vzpomínáš, co říkal jsi každého rána?
"Asi Tě bolím, jako otevřená rána."
Jsou slova nová, krutá i zoufalá,
však mně chybí vyslovit je odvaha.


Tichý šepot, se dotýká těla..

12. ledna 2012 v 12:14 | J.
Tichý šepot, se dotýká těla, pojďme si vzít, co osud nám dal....
Že jsi mojí duší a dýchám jen pro Tebe, život mi tiše zašeptal...

Každý den se učím něco nového. Dnes nazpaměť Tvůj úsměv...
Jsi tepot mého plačícího srdce, jsi v mém těle kolující krev...

Ptáš se : Kdo, že jsem? Já jsem nikdo, a já chci být jen Tvá ...
Zatím jsem jen samotná, trochu smutná a hlavně citlivá...



Budu Tvá dokud budou hvězdy padat z nebe.

12. ledna 2012 v 12:13 | J.
Možná jsi postřehl první sérii mých výzev.
Budu Tvá dokud budou hvězdy padat z nebe.
Chci být Tvým důvodem pro Tvůj úsměv.
Je těžké žít bez naděje, bez iluzí, bez Tebe.
Jsi největším zdrojem mé myšlenky. ..
Jsi jediným majitelem mého srdce.
Jsi jako důvod té největší tajenky...
Jsi ten, díky komu život chutná sladce...
Jen s Tebou chci dohnat své sny...
Křičím nahlas, že jsi pro mě všechno...
Jen s Tebou chci trávit všechny dny...
Bez Tebe v životě je hrozné chladno...

„PŘED BOUŘKOU JE VŽDYCKY TICHO“

12. ledna 2012 v 12:11
Vyvřelá naděje z mojí horké mysli,
ticho rdousí, vědomí i můj spánek.
Kapky deště tančící na Tobě užasly,
užasl i Tvé vlasy cuchající vánek.

Ticho rozlité do naděje a mého snu,
v srdci však samý trn z Tvých růží.
Dnešní noc neusnu, jen tiše hlesnu,
konečně v tichu poznáš co mě souží.

Před bouřkou je vždycky ticho.
Přichází potichu na křídlech anděla.
Těžce polknu, polykám nasucho,
hrom, blesk já to prostě věděla!

"PŘED BOUŘKOU JE VŽDYCKY TICHO"


"Moje tvář se skrývá za úsměv tmy .."

13. května 2011 v 8:45 | J.
Temnota, která neexistuje.
Tam je nedostatek světla.
Bolest která se zvětšuje
a v mém srdci se rozrostla.
Zabalená v temnotě smutku,
přemýšlela jsem o štěstí .
Přála si přivolat smrtku
a skončit tím své bolesti.
Ve stínu ticha, hledám spásu,
ve hvězdách svítí povzbuzení .
Život mi nabídl už jen trochu času,
nechci cítit krev, změní se v kamení.
Můj život je zahalen v slzách
stejně jako přílivová vlna ...
Duše co potácí se v múzách,
krví pookraj je plna....

"moje tvář se skrývá za úsměv tmy .."


...někdy je tak těžké, zabít lásku ...

13. května 2011 v 8:34 | J.
Jsi můj sen, někdy i bolest.
Často mám dojem, že jsi můj stín.
Vzhledem k tomu,
že všude kudy chodím ,
kam se podívam ...
vidím, jenom Tebe ...
Svět jsou Tvé oči,
když zmizí v noci.
A zámek opodál,
je naše království štěstí,
jen nedovolit mrakům a dešti
zahalit ho temnotou!"
... Vím, jak může být studený,
když je všechno ze skla ..."
Chybí mi někdo,
koho jsem nikdy neměla....
Musím být silná
a po každém neúspěchu vstát a jít dál.
".. Jeden den
Zůstaň se mnou ..."
".. Jen nemilovaní, kteří milují,
budou rozumět .."
.. Něco, co nikdy nebude ..
"Miluji křičet Tvé jméno,
i když mě nikdy neuslyšíš..."
.. .. Miluji tvůj dotek
"...Možná osud mi dá novou šanci..."
".. Slova někde na hranici
mezi snem a realitou .."
".. Je to takový krátký příběh,
mohl bys napsat další díl .."
... Takže všechno přišlo k náhlému konci ...
Jsi moje inspirace,
moje inspirace, život,
všechno, co jsem ...
Tok vody určuje náš směr.
...já cítím, že láska selže ...
Hledám Tě v takových chvílích ...
ale nikdy nejsi poblíž...
...někdy je tak těžké, zabít lásku ...

Bříškem prstů....

17. února 2011 v 13:00 | J.
Tvůj úsměv svádí mě k něžnému hraní,
bříškem prstů obkreslím kontury Tvých rtů.
Jaké a ským, prý, že nemáš zdání?
Můžu Tě přirovnat třeba k dezertu!

Zatáhnu na noc žaluzii.

Vsadím se, Tvé pocity přemůžu!
Znám Tvou konečnou fantazii,
i svršky vysvlíct Ti pomůžu.

Tak stejně obkreslím konturu Tvého těla,

nechám se pohltit vášní nezkrotnou.
Jako bych se touhou celá chvěla,
připoutáš si mě zcela bezbrannou.

Toužím zapomenout...

17. února 2011 v 12:43 | J.
Toužím zapomenout,
jak chutnají
Tvé rty.

Toužím zapomenout,

na své pocity!
(Když v dlaních jsi mě svíral)

Toužím zapomenout,

na Tvé oči,
jakoby mě znaly
a celou četly!

Toužím zapomenout,

na Tvé doteky,
pod kterými taji,
jako loňskej sníh!

Toužím zapomenout,

na Tvé něžné polibky,
čáry a kouzla jsou v nich!

Toužím zapomenout,

na Tvé pohledy,
ty pohledy dokázaly,
že mě svedly!

Toužím zapomenout,

na Tvé úsměvy,
pamatuji si den,
kdy jsme se poznali.

Toužím zapomenout,

však víš.....na Tebe!
Proč mám pocit, že s Tebou
stoupám víc do nebe?!

Naděje změní se v prach....

17. února 2011 v 12:41 | J.
Chraň lásku svou,
prozraď naději Tvou!

Naše touha v naději vzdychá,

slova smutku hořce polyká!

Překonává ve mně strach,

že naděje změní se v prach!

První víkend měli jsme to složité!

Naděje vzpomíná na chvíle prožité.

Když se naděje usmívá,

bolest ani nevnímá!

Když se naděje trápí,

oči k zemi sklání!

Naděje s Tebou počítá,

rozum ten Tě odmítá!

Naděje hlasitě vzlyká,

nutí nás být sticha!

Touha v naději.

17. února 2011 v 12:39 | J.
Naděje kráčí do mých snů,
ukrývá se v našem příběhu.

Jestli máš mě opravdu rád,

naděje může všechno si přát!

Chceš být můj, chceš mě hřát.

Zdroj naší naděje mohl by fungovat.

Oblázek naděje skrytý ve mně.

Vzduchem vznaší se naše vůně.

Toužím zůstat v naději,

milovat se potaji....

Tvé první milování,

naše první setkání...

Touha naději se vzdává,

láska dokáže být krásná.

Naděje touží na minulost zapomenout,

kupředu s Tebou víc posunout!

Nevyslovený sen!

17. února 2011 v 12:38 | J.
Nevyslovený sen,
promeškaný den.
Mám pocit, že jsi vše,
co mi v životě chybí!
Pořád doufám, že se mi
mé přání splní!
Já vím, že jsem ta co
často chybuje,
ale moje srrdce Tě
pořád miluje!
Tvoje úsměvy mi
moc chybí,
Tvoje rozpačitost
se mi moc líbí.
Vedle Tebe bych
štěstí měla,
konečně bych Tvou
lásku znala!

Jsi víc než jen můj sen!

17. února 2011 v 12:34 | J.
V mrákotách, jako ve snu,
potácím se dnem.
Mám dojem, jako bys byl
jenom mým snem!
Jsi mé nevyslovené
přání!
Ke mně patříš, hloubím si
své zdání!
Jsi něha, slast i
touha!
Jsi má fyzická
vzpruha!
Jsi můj růžový
sen.
Jsi krásně sluneční
den!
Jsi všechno co si jen
můžu přát!
Umíš neskutečně krásně
srdce hřát!

Jsi víc než jen můj sen,

jsi mého života plamen!

Tak co se se sny mohlo stát?

17. února 2011 v 12:32 | J.
Kde je sen co měl se mi zdát?
Bez toho snu nemám chuť se smát!

Bez toho snu odmítám spánek!
Sny přináší mi noční vánek.

Na Tvé doteky vzpomínám,
prázdné hodiny už ani nevnímám!

Bez Tebe spánek mi nechutná!
Naše láska byla i úchvatná!

Tak co se se sny mohlo stát?
Jako bys mě neměl už ani rád!

(Tak co se se sny mohlo stát?)

Poprvé slyším Tvůj vzdech.

17. února 2011 v 12:31 | J.
Poprvé slyším Tvůj vzdech.
Poprvé tají se mi dech!

Poprvé kráčím bez Tebe.

Poprvé prosím samo nebe!

Poprvé se prosím lásky!

Poprvé toužím, hladit Ti vlásky!

Poprvé se bojím osudu.

Poprvé s Tebou nebudu!

Poprvé se bojím snít!

Poprvé se bojím žít!

Poprvé mi srdce puká!

Poprvé vypršela mi záruka!

Poprvé naučil jsi mě milovat!

17. února 2011 v 12:30 | J.
Poprvé slyším Tvůj hlas,
šeptat: "mám tě rád!"
Poprvé toužím o Tvé pohlazení!

Poprvé mě učíš
Tebe znát!
Poprvé mi chybí Tvoje políbení!

Poprvé cítím lásku Tvojí!
Poprvé jsme city ovlivněni.

Poprvé mé srdce o to Tvé se bojí!
Poprvé jsme časem ošizeni!

Poprvé naučil jsi mě milovat!

(Labanda)

Navždy:
Navždy budu cítit Tvou vůni
Navždy budu slyšet Tvá slova jen
Navždy Tvé oči utopené v tůni
Navždy Tvůj úsměv slunečným dnem

Navždy vodit se ruku v ruce
Navždy prosím při mě stůj
Navždy darovat své srdce
Navždy zůstaň přítel můj

(agrrr)

Následuje mě tvůj stín.

17. února 2011 v 12:29 | J.
Následuje mě Tvůj stín,
léčíš každý můj splín.
Krásnou duši máš,
jak mě léčit dávno znáš!
Jsi mým krásným snem,
chybíš mi vic každým dnem!
Bez Tebe se snad utrápim,
jak stýská se mi slovy snad ani nepovim!
Plamen svíčky mi Tě připomíná.
Naše láska je tak jiná!
Vryl ses mi do srdce,
tak rychle a hladce,
že bez Tebe neumím žít.
Bez Tebe nemá smysl životem jít!

Jsem tichým stínem Tvé věčnosti....

5. září 2010 v 8:03 | J.
Jsem tichým stínem Tvé věčnosti,
obhájcem Tvé věrnosti.

Jsem dým stoupající z Tvých úst,
Tvůj nekonvenční půst.

Jsem Tvá věčně mlčící otázka,
Tvá zodpovězená nadsázka.

Jsem šťasná radost ve Tvém oku,
Tvá smyslnost v rozkroku.

Jsem úsměv na Tvých rtech,
Tvůj poslední vzdech.


Léto - báseň do literární soutěže

5. září 2010 v 8:02 | J.
Ta ubytovna vypráví o setkání
dvouch zamilovaných lidí.
Všechny dveře, okna i zdi
pořád ještě před sebou to vidí.
Tohle nejspíš uslyšíš často:
"Štípni mě,snad to jen sen není!"
Bylo to krásné léto,
byl to čas překvapení.
Konečně cítila jsem Tvé
něžné doteky, Tvé pohlazní!
Svůj život jen s Tebou chci sdílet!
To každou holku od základu změní!
Krásně jsi mi hlavu poplet!
Bojim se , aby to nebyla....
...jen má vlastní doměnka,
a to loňské léto splnilo mi moje přání
a našlo mi blízkého člověka!
TEBE....!

Potřebuju

5. září 2010 v 8:01 | J.
Chci se dívat do Tvých očí
a líbat Tvé rty!
Plníš mi Tebou moje sny!
Potřebuju Tvou láskou být,
abych mohla šťastně žít!
Potřebuju Tvůj dotek dlaně,
aby na světě mi bylo krásně!
Potřebuju Tě miláčku,
Ty můj něžný čumáčku!
Chci Ti svou lásku dát
a svým tělem v noci Tě hřát!

Smuteční slzy

5. září 2010 v 8:00 | J.
Zavřu svou touhu víc do své temnoty,
propadám hlouběji do vlastní samoty.
Dlaně jsou zavřené a hladí přesto Tvou tvář,
v očích vidím nebesky temnou zář.
Zapomenout na Tvé doteky a Tvůj úsměv,
byls mého života největší objev.
Oči bez lesku roní smuteční slzy,
zapomínáš zas, znova a brzy!
Do srdce bodáš ostrou dýku,
Snadno propadáš tomuto zvyku!



 
 

Reklama